31.7.2012


1000 MILES TRANS-CZECHOSLOVAKIA 2012


mapa_1

Propadl jsem cyklistice ve všech jejích podobách a Kopkových 1000 mil magnetizovalo mou pozornost od prvních zmínek o přípravě závodu. Při sledování prvního ročníku jsem záviděl všem účastníkům a velmi mě přitahovalo to spojení závodu, dobrodružství a hlavně soběstačnosti na trati. Nasazený brouk v hlavě pomalu rostl a tak místo bujarých oslav nového roku jsem po silvestrovské půlnoci vyplňoval přihlášku na webu. Necelou hodinu po spuštění systému bylo plno a na mě zůstala pozice druhého náhradníka, do měsíce si to však někteří rozmysleli a dostalo se i na mě. Fásl jsem startovní číslo 100. S vědomím toho, že závod je hlavně o hlavě jsem se nijak speciálně nepřipravoval. Kilometry jsem natáčel stejně jako před rokem (asi 4200). Spíš jsem vstřebával zkušenosti loňských borců. A co se týče výbavy, rozhodl jsem se jet s větším batohem (30 litrů) a dvěma brašničkami na kole.

Povinná výbava:
Buzola, píšťalka, nůž, provaz, sirky, zapalovač, hadřík nasáklí benzínem, dezinfekční prostředek, pepřový sprej, čelovka, spacák, termoizolační hliníková folie, GPS, přilba.
Další zvolená výbava:
Náhradní patka, 3 špice, lepení, 2 duše, multiklíč, lanko, hadřík, kartáč, olej, 2 brzdové destičky, tretry, 4 ponožky, 2 cyklokratasy, návleky na kolena, neoprénové návleky na tretry, 2 dresy, 2funkční trička, rukavice, větrovka, buff, moira na spaní, kartáček na zuby, pasta, opalovací krém, mýdlo, vlhké ubrousky, krém na zadek, outdoor ručník, pláštěnka na batoh, camelbag, zámek na kolo, alumatka.

Nechat dopravu na poslední chvíli se tentokrát vyplatilo, neboť týden před startem odřekl účast dobrodruh, který byl mnohem lépe organizačně připraven a nabídl své lístky k dispozici. Za 900,- jsem koupil lístek na noční expres i s lůžkem v první třídě a zajištěným tágem přímo na start (originál cena přes 2500,-). V 11:00 už jsem stepoval po sokolovně a checkoval vybavení ostatních. V 13 udělal Honza Kopka organizační poradu a předal nám tak informace k trati a varování před medvědy, lesáky a cikány. Zatímco na první platí rolnička a omezený pohyb v nočních hodinách na ty druhé dvě stvoření už žádná pravidla nejsou.


DEN 1 [98km/1832m] - 1.7.2012, start 14:00

Zatímco v celé republice pálí sluníčko, tady od rána prší a hned od začátku to tedy bude extrém jak má být. Prásk, je odstartováno, ale nikdo se nikam nežene. Prvních pár kiláků směr trojmezí je na seznámení, teprve v okamžiku, kdy zaváděcí veterán zastavuje, my vyrážíme naostro.

start_1 start_2
startovní pohodička (foto:Anna Jonášová)

Mr.Kopka se s náma moc nepárá a od úvodu to sypeme v terénu. Startovní pole se začíná natahovat a dělit na závodníky a turisty. Já zapínám tempomat na 70% s tím, že nebudu hned blbnout do každé stojky, jak to mám ve zvyku. Snažím se držet chvostu čelní skupiny, ale stačí malé zaváhaní na kořenech – rodla se nevlezou mezi stromy a než "dopiju" kaluž, tak jsem sám. Trochu mě překvapuje, že trasa se úspěšně vyhýbá civilizaci, jen s občasným přejezdem silnice či chatové osady, takže když se po pěti hodinách zjevíme v Kraslicích všichni atakují buď hospodu nebo obchod. Někteří hledají jen jídlo někdo už myslí na nocleh. Nakoupil jsem, pojedl a chystal se popojet, v tom mě zastavuje nějaká dáma a nabízí penzion za 200, zatoužil jsem po teple a suchu. Dorazím k obchodu nabídnout i ostatním, ale dostanu podpásovku: „dáme pivko a jedem dál“ cítím se jak máslo. Takže hodím batoh na záda nasadím pláštěnku a vyrazím vstříc Krušným horám.

trasa_1 vyhled_1
klasika prvního dne(foto:Jan Vlasák)ranní výhled ze spacáku v Přebuzi

V deset mě les vyplivne ve vísce Přebuz (900 m.n.m.) a protože jsem neměl v plánu jezdit v noci, tak se rozhodnu tady přenocovat. S prosbou o stodolu jsem u vyděšené stařenky nepochodil, a tak jsem se raději opláchl v bystřině a zkusil to u mladých. Ti už poradili lépe a poslali mě do luxusního altánku za dětským hřištěm. Rozbalím spacák, loupnu tuňáka a rozhodím mokré věci po altánku. Usínám.

spani_1 koupel_1
ložnice a koupelna v Přebuzi

SMS: 100 Saramak (78. km, 19:55, Kraslice): 100, n50 19.681 e012 30.535 zatim se citim fajn, este kousek povalim pak nekde zalehnu


DEN 2 [165km/2961m]

Nezačíná to vůbec dobře, probouzím se až v 6 a navíc přehlížím na GPSce odbočku a pokračuji dál po obyčejné cyklotrase (není zrovna ideál mít plánovanou trasu v podobné barvě jako jsou značeny cyklotrasy). Dávám 10 km dolů pak 3 nahoru po asfaltu a v obci Bublava se trasa rozdvojuje a já prskám na všechny strany. Zelenáč, hned mi mohlo docvaknout, že víc jak 2 km po asfaltu je nesmysl. Otáčím bajk a vyšlápnu zpět na Přebuz. Mám pocit, že mě předběhli i ti chytřejší co si nebrali kolo a začínám roztáčet kliky trochu rychleji. Přejezd Krušných hor s ranní prémií na Klínovec dávám jen na lovečák s rohlíky a občas lupnu sojový řez. Celý den předjíždím jednoho 'soupeře' za druhým. Od 17té hodiny marně vyhlížím nějakou hospůdku, tady je všude mrtvo, jen Vietnamci mají otevřený krám na čáře. Zachraňuje mě až cedule v Moldavě “1000 MIL – dej si pauzu“, zatahuju ruční a vletím na zahrádku. Dávám knedlíky s uzeným (nic jiného už ti rychlejší stejnak nenechali) a kofolu. Zjišťuji, že to mám jen 15 km na Cínovec v klidu pojím a pijánko si dojedu na “povinnou“ zastávka u Karla Fialy (patriot závodu jenž zemřel dva týdny před startem). Dám si na něj frťana a využiji vše co tu pro nás připravil - teepee, oheň, sprcha pro mě i kolo a pivson. Jen co otevřu první kuželku, začíná burácet. Suchý, čistý a nabumbaný zalehnu spolu s dalšími 7 troskami.

jidlo_2 cinovec
snačinka byla všude kolem násútočiště u Fialů na Cínovci(foto:Jan Kopka)

SMS: 100 Saramak (224. km, 19:06, Moldava): 100; n50 42.927 e013 40.724; zatim jedu na uzene knedliky a lovecak s rohlikem. ted pojim a do 22 jeste povalim, jen skoda ranich 24km spatnym smerem. zitra to snad bude lepsi.


DEN 3 [149km/2625m]

Od Fialů vyrážím v 5 a hned předjíždím rumového Přemu s parťákem, kteří vyrazili tak ve 4. Nechápu jak to dělají, jedou od nevidím do nevidím a celý den dávají jednu sadu za druhou (pivo & rum). Plán stihnout první přívoz přes Labe začíná brát za své hned na Děčínském sněžníku. Nahoru to ještě šlo, ale směrem dolů se trasér asi hodně bavil. Já mám sice náklad jen na zádech, přesto tenhle trial riskovat nehodlám a skalní schody poslušně slézám.

decinsky_sneznik nohy
sjezdík z Děčínského sněžníku(foto:Jan Kopka)nohy vs. vlhko 0:1(foto:Jan Kopka)

Když konečně vidím Labe, tak místo sjezdu k vodě zůstáváme na vrstevnici a nekonečným trailem kopírujeme vodní dálnici až k německé hranici. Přívoz je na naší straně a společně s dalším dobrodruhem nás za 5€ převeze. Ještě před bludištěm v Českém Švýcarsku vyměním přední desky a posnídám hranolky s kofolou. První defekt. Jakmile zmizí z pohledu turisty oblepené pískovce začíná opět směsice polí, luk, lesů a mrtvých vesnic (sudety). Cesta pěkně ubíhá a já bláhově počítám kolik dnes najedu, když se ke slovu dostává Šluknovský výběžek a začíná pohádka o borůvčí a betonových mochomůrkách (hraniční patníky). Nordkap, krásný trail vede opuštěným lesem přes balvany, močály a potůčky – hlavně sem neberte kolo. Odříkávám komplet slovník vulgarismů. Náladu mi zvedá kus kartónu s nápisem “1000 MIL – Vebrova chata…“ bez váhání odbočuji. Nedokáži odolat atmosféře chaty a zůstávám (postel, krb, pivo, guláš, žebra, koupelka v potoce, pivko).

rano slukov
ráno na Cínovcizačátek Šlukovského výběžku(foto:Petr Šedivec)


SMS: 100 Saramak (374. km, 19:59, Lipová): 100- n51 01.240 e014 23.500 – jeste to jde ale tech poslednich 20km bylo za trest. pojedu dokud nenajdu neco na spani.


DEN 4 [160km/3389m]

Z chaty vyrážím jako první v 5:15 a zase předjíždím pomalejší, ale vytrvalejší borce, tak takhle by to dál nešlo – dnes musím valit do tmy. Po ránu dávám Lužické hory zakončené vtipným „sjezdem“ z Kohoutího vrchu, totální Dressler arena. Odpoledne dorazím na CP1, jako 30. Doplním, pokecám a švihám dál.

kohouti vrch cp1
Kohoutí vrch(foto:Robert Klepl)checkpoint 1(foto:Jan Kopka)

Přes „singl s.r.o.“ se šplhám na Smrk a projíždím krásným přírodním parkem Jizerek zakončeným pomalým klesáním do Harrachova, takhle kdyby to jelo furt. Je teprv osm a tak jedu dál, at zase neztracím pozice. Opláchnu se v Mumlavském vodopádu a vyrážím do Krkonoš s tím, že v národním parku to bude zívačka po šotolinových cestách a já můžu jet klidně i s tím mini světlem. Ale k mému překvapení se i tady našla „kozí“ stezka - dost pochybuji, že tohle KRNAP cyklistům povolil :-).

jizerky vodopad
Jizerky(foto:Jan Vlasak)koupelka v Krkonoších, Mumlavský vodopád

Připojí se ke mně Martin a dorazíme na Dvořačky. Já volím konečnou, zatímco on jede dál. Dám pivko a spacák rozhodím pod balkónem s luxusním výhledem na údolí.

hreben spani
Dvořačky v Krkonošíchspaní pod balkoném na Dvořačkách

SMS:100 Saramak Jan (486. km, 18:30): za laz.libverta .stav setrvale bolesti zadnice. chci dnes valit tak do 22


DEN 5 [136km/3728m]

Budíček a hned letím dolů do Špindlu odkud znova nabírám výškové metry, stoupání na Výrovku je nekonečné. Počasí spolupracuje s Honzou Kopkou a je jasné, že dnes to bude doslova peklo. Nahoře exnu pivko a cestou dolů zakalím brzdové kotouče na asfaltu do Pece a zase vertikální obrátka nahoru na Úpu. Konečně ujíždím z Krkonoš a přes Polsko se začínám blížit k Adržbachu. Brutální kopce nahrazují kozí stezky Vény Hornycha jenž jsou testem technických dovedností každého z nás. Tady se ujetá vzdálenost nepočítá na km, ale na hodiny. Chtěl bych vidět traséra jak si to dává s těma báglama na kole a zádech. Vysvobozením jsou Teplic n.M., sjíždí mě Franta a společně hledáme jídlo. Po extempore v “Hospodě na mýtince“ (hospodskému nějak vadili hosté a odmítal obsluhovat) nám místní doporučují Rybárnu. Polívka, pivko a jedem společně dál směr Broumovské stěny. Stopku nám při tlačení do skal vystavují blesky a déšť. Začíná se stmívat a tak se rozhodnem přespat tady nahoře. Umyjem se v potůčku a zalezem do skalních výklenků aby na nás nepršelo.

hreben spani
hraniční hřeben(foto:Jan Vlasak)ložnice v Broumovských stěnách

SMS:100 Saramak Jan (642. km, 18:45, Teplice nad Metují): teplice nad metuji, citim skvele :-) , za tu hranicni kozi hornychovu stezku bych nekomu naliskal. dnes jeste 35km dam


DEN 6 [170km/5104m]

Vstáváme v 5 a vyrážíme společně, později se sice rozdělíme, ale potkáváme se prakticky po celý den. Noční bouřka udělala z polských luk doslova rýžová pole a stříkající voda na sluníčku příjemně chladí. Od rána se jede prakticky mimo civilizaci a začínám cítit, že tři musli tyčinky k snídani bylo dost málo. Prošitý se začínám motat pohraničním borůvčím, dojíždím motorovou Vlaďku, která mě zachraňuje a dává mi housku a sýr. děkuji

polska hranice patnik
hranice s Polskem(foto:Marek Cibula)velmi populární muchomurky(foto:Marek Cibula)

Vjíždím do Orlických hor a začíná to tu houstnout turisty a tak vyhlížím nějakou chatu nebo bufet. Patnáct minut před desátou přepadávám ještě zavřenou turistickou chatu v Šerlichově sedle a prosím o nějaké jídlo. Vybojoval jsem zelňačku a naplňím camel a natankuju cukrovinky do báglu. Posílen si to dál mažu po hřebeni Orliček a následně údolím Orlice až do Klášterce n.O. kde znova doplním kalorie. Míjím jednu hraničářskou pevnost za druhou a přes Suchý Vrch padám do údolí a pomalu se začínám přibližovat k pohoří Kralického Sněžníku. Stoupám k další hraniční stezce a nahoře to začíná tmavnout. Na hřebeni začíná trochu pršet a občas v dáli zahřmí. Potkávám znova Frantu jak leze do ždáráku pod stromy a chystá se tady nocovat, ja ždárák nemám takže musím dál. Chvíli na to potkávám hospůdku na přechodu, večeří zde Pavel Chuchma a přemlouvá mě ať počkám s ním na konec deště. Slabý déšť mi nevadí a vyrážím dál, chci využít světla dokud je. Matka příroda, pro mě připravila náročného bobříka odvahy a po hodině se spouští průtrž doprovázena hromobitím. Pokouším se schovat, ale stromy mi vůbec nepomáhají. Promočený rezignovaně zapínám čelovku a brodím se čerstvě vzniklým potokem vody mezi boruvčím. Krčím se při každém zahřmění a čerstvě trefené stromy mi nahání hrůzu. V okamžiku, kdy blesk nádherně osvítí celé pohoří a já vidím, že jdu po vrcholu hřebene obklopen jen borůvčím začínám panikařit a naskakuji na kolo a letím přes kořeny jak Kulháč, adrenalin mě zásobuje energií. Nezastaví mě ani skalka na vrchol Smrk, kterou cyklokrosově vybíhám a konečně začínám padat do údolí. Dostavuje se euforie, přežil jsem mordor a sjíždím k checkpointu. Dole mě “uklidňuje“ majitelka nějakého penzionu: „loni zabil blesk na hřebenu dva turisty“. Deset minut po půlnoci dorážím šťastný do checkpointu. Všichni jsou na nohou, neboť 15 minut přede mnou dorazil slovenský pretekár. Dostávám gulaš, pivko, žíněnku na spaní a dokonce se mi přes noc vyperou věci. Do půlky jsem dorazil jako 17 v pořadí.

pole kralicky
polská rýžová pole (foto:Jan Vlasák)hřeben Kralického Sněžníku (foto:Robert Klepl


SMS:100 Saramak Jan (791. km, 20:09, Stríbrnice): n50 11.113 e016 52.918, zkusim dnes cp2


DEN 7 [100km/2543m]

Vstávám v 6:30 a začínám se chystat. Snídaně, posbírám vyprané věci, umývám kolo a kontroluji společně se servisákem vůli v zadní stavbě. Zjištění je katastrofální: prasklý rám v oblasti uložení jednoho z čepů. Zdrcen volám domů oznamuji, že kolo je kaput a asi končím. Lesja mě nakopává slovy “nechci abys skončil“ a začínám zjišťovat jaké mám možnosti. Kluci ze SportParku mě zachraňují, jsou ochotni mi půjčit nějaké staré kolo. Kolo je mnohem lepší než jsem čekal akorát velikost je spíše pro menší ženštinu. Psychicky povzbuzen balím a o půl dvanácté vyrážím vstříc druhé polovině dobrodružství.

cp2 frantiskov
cil 500,Sport park Františkov(foto:Jan Kopka & Jana Baštářová)

Přejedu nějaký brdek do Koutů. Odmítám jíst tak brzy a pouštím se do výjezdu na Dlouhé stráně a poté Břidličnou. Náhle mi došlo, že jsem to s tím jídlem prokoučoval a opět se trápím hodiny s hlaďákem. Teprve benzinka v Malé Morávce mi doplňuje cukry, navíc poté začíná být příjemnější profil a konečně naskakují spíš kilometry než výškové metry. Přibrzdí mě jen druhý defekt. Na večer dám klobásku na koupališti a končím v Nových Valtéřicích na zahrádce. Dávám pivo, kuře a vysvětluji domorodcům o šílenosti kterou dělám. Na noc jsem si vyhlédl nedalekou zastávku.

zastavka spani
spací zastávka a zahradka, Nové Valtéřice

SMS:100 Saramak Jan (895. km, 19:05, Václavov u Bruntálu): n 49 59.255 e 017 20.257; po vcerejsi noci docela vycerpane otacim klikami pujceneho damskeho kola. snad to vydrzi do konce. dik vsem za sms a podporu


DEN 8 [160km/3248m]

Obvyklí budíček v 5 a hned namotávám kilometry. Celé ráno projíždím údolím Odry a jediný problém je opět hlaďák. Ráno jsem měl jen nějaké musli tyče a objížďka vojenského prostoru Libava není zrovna obležena civilizací. Naštěstí v Kyžlířově zrovna na půl hoďky otvírá místňák potraviny a řádně doplňuji bágl i žaludek. Než vylezu ven, už mi jezevčík chčí na batoh, super. Moravská brána je na pohodu a retarder vystavují až domácí Hostýnky. O půl páté se dopotácím na Syrákov, kde jsem domluven na večeři s Lesjou. Sním svou i její porci a vracím se zpět na trať. Cílem je sídlo Craftu v Luhačovicích, jehož dosahuji asi v 9. Pan Vavrys připravil wapku, basu piv a stan na spaní a po telefonní domluvě mě nechali i osprchovat v útrobách firmy. Mnohokrát díky.

luhacovice slovensko
spaní v Craftu, Luhačovicepastevci na Slovači(foto:Martin Vojtuš)

SMS:100 Saramak Jan (1069. km, 20:04, Provodov): n49 09.849 e017 46.578, jeste kousek a sem v luhacovicich , tam chci prespat u vavrysu.


DEN 9 [136km/3571m]

5:30 odjíždím z Luhačovic směr hřeben na Česko-Slovenským pomezí, nezáživné cesty po orosených loukách a polích ztěžují všudypřítomná hovada. Po sjezdu na slovenskou stranu se trasa ještě dost motá a to jak horizontálně tak vertikálně, než se dostanu na CP3. Směrovka s nápisem „Nová Sedlice 572 km“ mě zrovna moc nemotivuje, ale není čas odpočívat takže doplním vodu, vytáhnu rolničku na medvídky, exnu pivo a aloe drink a vyrazím přebrodit Váh.

cp3 cp3
oddech na checkpointu 3 (foto:Coryn)

Všichni se zvednou, vemou foťáky a jdou se mnou zdokumentovat boj s vodním tokem. Vody je jen do půli stehen, takže to v pohodě dávám. Ještě do Trenčanských Teplic to je samá rovina, pak ale začnou Strážovské vrchy. Tady se docela trápím a dost tlačím kolo, abych dal nohám a zadku pohov. Ve sjezdech dvakrát cvaknu duši a brzdy občas skučí až se začínám bát zda vydrží do cíle. Když mě divočina vyplivne na Homolce zjišťuji,že dál to celkem jde a tak popojedu do vsi Gápel. Při hledání noclehu mi místňák vypráví jak tam před dvěma dny nocoval Z.Kříž a radí mi vyjet ještě 4km do sedla a pak to mám dalších 15km z kopce do Nitranské Pravno, tady už není problém najít jídlo(gyros+pivko) ani útulný hájek k noclehu.

brod brod brod brod
brod přes Váh (foto:Jan Kopka & Coryn)

SMS:100 Saramak (1174. km, 18:48, Dolná Poruba): 100 jan saramak, n48 54.292 e018 19.618, dnes to nejede navic dva defekty a vypada to zle s brzdama. snad to nejak poresim.


DEN 10 [150km/3953m]

5:00 budíček a zase nasedám do sedla. Až do Turčanských Teplic letím po samé rovině. Tady pojím, doplním zásoby a snažím se najít nějaký servis, že by někdo prohlídl ty brzdy. Nacházím odborníka na 50 let staré kola a hydraulika je pro něj docela scifi. Ale do cíle to prej stačit bude, tak nasedám a mířím do Fatry. Stoupání na Križnou je sice krásně jetelné, ale tak dlouhé, že občas tlačím abych si trochu orazil a na vrcholu se posilním rizotem a pivíčkem. Dolů je to na tom dámském „speciálu“ docela fuška a občas musím zastavit ať si brzdy odplivnou. Mám pocit jako bych dnes táhl naložený vlečňák a ještě při tom usínám, tak dávám v údolí svačinku a kupuji nějaké redbully. Znova stoupám do 1500 m.n.m. navíc po asfaltu, ale nějak mi po deseti dnech už schází lehkost šlapání. Vrchol mi opět nabízí úchvatné pohledy do okolí, až zamrzí, že musím pokračovat. Houpu se z jednoho vrcholu na druhý a na závěr sjíždím sjezdovku na Malinné do Rožumberoka. Po kamenitých sekcích se stopa po zadním kole dost zvlní a jeden drát rupne. Nakoupím energii a trochu se snažím vyrovnat zvlněné kolo. Zvlněný profil je ideální na vyšlapání. Zastavuji u fotbalového hřiště v Lubele a plánuji nocleh. Přisednu k mladým, slovo dalo slovo a nakonec dostávám pivko i nabídku teplé sprchy a postele. zase děkuji

fatra fatra fatra
Velká Fatra, vrchol Krížná 1574m.n.m.

SMS:100 Saramak (1335. km, 19:53, Liptovská Štiavnica): 100 jan saramak, N4903.361 E019 21.094 fyzicky to de ale horsi je to s hlavou, panoramata sice fajn, ale v takovem stavu me vubec neberou. dve 1500 za den v tom hicu je jasny pokus o vrazdu. navic mam osmicku jak cip:-(


DEN 11 [195km/3949m]

Ráno ještě dostanu na uzlík buchet na cestu a etapa začíná spíše „rovinami“ kolem Černého Váhu. Přejezdy některých vesnic se stávají doslova černou můrou, mám strach nechat někde kolo a jít nakoupit. Všude samí jižané.

slam slam
Romské osady na východě (foto:Jan Kopka & Petr Šedivec)

Přes Červené skály se dostávám Plejsy (zase začíná bouřit) odkud volám Lacovi, kde že je ta jeho chata. Dostavám odpověď: „na 180 km do cíle“, věřím že do tmy jsem tam. Přes kopce objíždím vodní nádrž a na 180 km místo chaty začíná další stoupání do lesa, prší a už je tma. Trochu se obávám huňáčů a díky adrenalinu necítím unávu a dupu do toho o 106. Na chatu Hréšná mi to trvá ještě půl druhé hodiny přes mega strmý kamenitý výstup s kolem na zádech, když začíná blýskat produkuji jeden vulgarismus za druhým. Sjíždět trail dolů do Kavečan s čelovkou , kapkami nad hlavou a blesky v zádech je prostě žůžo. Na chatě už jsou odchyceni tři borci a o půlnoci se ještě objeví Beyk. Na poslední etápku tak vyrazíme společně.

hresna hresna hresna
chata Hrešná, Kavečany u Košic (foto: Laco)

SMS:100 Saramak (1502. km, 18:24, Žakarovce): 100 jan saramak, n48 53.192 e020 53.870 – zatim to jde, snad se povede jeste neco najet a zitra spurt do cile, ale zacinaji se dost honit mraky :-)


DEN 12 [182km/2450m]

Celou noc leje a ani ráno tomu není jinak. Jediný Beyk vyrazil do deště už v 5. Mě se vůbec nechce a jsem rád, že ostatní taky leží. Nakonec se pomalu začínáme sbírat a v 7:30 vyrazíme. Stále prší a očekáváme bahenní peklo v polích. Poměrně brzy se rozdělujeme, Pavla nechávám v obchodě a Martin s Jakubem opravují defekt. Pole naplnili naše očekávání a lepivé bahno mě psychicky deklasuje. Jednou to beru skrz obilí podruhé kolo radši nesu neboť při tlačení pláště nabývají na objemu závratnou rychlostí. Bláto mi dokonce prolézá skrz kufry a plní tretry. Později tuhne jako sádra. Netrpělivě vyhlížím potok na umytí kola i bot a na štětí dešťové kapky pomalu nahrazuje sluníčko. V tom se objeví další průser, při sjezdu zjišťuji, že brzdy nefungují a brousím podrážky. Mám pocit jako by mi to někdo nepřál. Zjišťuji, že zadní už to nerozchodí, ale přední je „jen“ zavzdušněná a když trochu napumpuji pákou tak se vždy chytí. Delší sjezdy jsou v klidu, hazard jsou nečekané situace, kde nestíhám napumpovat brzdu a brzdím nohama, prostě luxus. Karta se tedy obrací a spíše vyhlížím roviny a kopce kde můžu šlapat a z každého sjezdu mi běhá mráz po zádech. Štěstí, že poslední etapa není horská. V poledne dojíždím prošitého beyka a stejně jako on vyměknu a brod přes Ondavu radši objíždím. Nepřemluví mě ani Martin s Jakubem. Brod mi přišel dost hluboký s vodou barvy týden starého cappuccinaa. Kluci jdou do toho a nakonec našli místo kde bylo vody jen asi po prsa. Druhý brod je snažší a bez váháni přecházím. Slunce už docela pálí, takže následná pole už nejsou takový hnus a dá se jet.

blato ondava
slovenský blátěný mordor (foto: Petr Šedivec)nejhlubší brod přes Ondavu (foto: Jan Kopka)

Neustále kontroluji odpočet km a odhaduji kolik kopců mi ještě může stát v cestě. Posledních 12 km po asfaltové rovině mám chuť sprintovat do cíle. V Nove Sedlici se objevuji 20:41 a překvapenému Kopka-týmu oznamuji, že dnes určitě dorazí ještě 4 borci. Uděláme pár fotek, otvírám pivánka a mažu do knajpy na pořádnou chálku. Mám pocit vítěze a jsem rád, že nás dnes dorazilo tolik – můžem se společně podělit o zážitky, neboť do dneška jsem jel 4 dny úplně sám. Přestože v cíli jsou nachystány stany, všichni spíme venku, jako bychom chtěli ještě chvíli užít atmosféry závodu.

cil cil
cil cil cil
hospoda snidane sprcha bus
cílové zazemí, hostinec / kancelář / sprcha / odjezd (foto: Jan Kopka)

SMS:100 Saramak (1711. km, 21:11, Finish 1000): 100 jan saramak, cíl- poslední dva dny peklo ale je to tam.


EPILOG

Přestože jsem v mnoha chvílích přemýšlel jestli mi to stojí za to a nadával na trasu, především když kolo bylo spíše překážkou než pomocníkem, tak asi pět minut po dojezdu mi bylo líto, že už je konec a je mi jasné, že jednou se vrátím a půjdu do toho znova. Závod naplnil veškerá má očekávaní a dokonale jsem si ho užil. Závod vás absolutně vtáhne a vůbec vás nezajímají okolnosti běžného života. Zajímá Vás jen kde a co budete jíst, kde se vyspíte a jak a kde opravit problém na kole. Vrazíte do obchodu úplně mokří, zablácení a smradlavý a vůbec to neřešíte, protože je vám to fuk. Většina oslovených kroutí hlavou a ptá se vás proč to vůbec děláte a co z toho máte, těžko vysvětlit někomu kdo nezkusil nic podobného. Jednou jsme za hrdiny podruhé za blázny, ale je to boží. Je to prostě aktivní dovolená, která krásně pročistí hlavu a trasa zprostředkuje pravý drsný mountain-biking.

Co bych udělal jinak: Určitě bych spacák připevnil pod sedlo a tím pádem bral menší batoh. Možná nosič na sedlovku pro spacák, ale klasické brašny příliš zatěžují zadní kolo i samotný nosič. Ať už závodíte nebo na kochačku, tak penziony určitě ne, možná výjimečně. Dost zdržují a pak to nepohodlí a k tomu patří. Navíc na trati je dost míst s podporou organizátorů nebo fanoušků. A navíc za dobré slovo se dá dobře vyspat skoro všude :-)

A nakonec bych dodal: Své kolo jsem vyreklamoval za nový rám, pujčené jsem opravil a vratil zpatky do Jeseníků - místo brzdové kapaliny byl v jedné hadici med a v druhé vůbec nic. Ještě měsíc po závodě jsem cítil unavu organismu vždy když jsem vyrazil na běžný švih na kole, navíc jsem asi týden po závodě stratil na moment vědomí po dvou pivech při sprintu do kopce a to jsem docela fyzicky trenovaný jedinec pro ty co mě neznají. Taky mě cca. 4 měsíce po dojezdu trapilo brnění v prstech na rukou a jistá ztráta citlivosti způsobená hlavně druhou polovinou závodu na kole malé velikosti - komplex vitamínu B a čas to naštěstí vyléčili. Asi se vyplatí investovat do pohodlí a ergonometrie při takových extrémech :-) Nicméně to stálo za to a nelituji ničeho.

pořadí 6. z 30. (odstartovalo 114)
čas v cíli 11d 6h 36min
čas v pohybu(nikoli jen v sedle) 144h 09min
najeté kilometry 1801 km
nastoupané výškové metry 39 353 m
defekty 5

HLÁŠKY ZÁVODNÍKU

1 Kubín (78. km, 19:35):Č.1 Kraslice, vše OK, celý rok jsem se těšil na tuhle SMS. Vstříc novému dobrodružství.

56 Hampl (375. km,22:38, Šluknov) Ahoj. Znova c. 56. Jsme tu asi v seti lidech na Vebrovechate. Jsou to skveli a uplneuzany lidé:-). Jinak sli jsme po té Hranicní cest ve Sluknovskemvycnelku…no dobry…Priste sem vezmu tchyni. To bylo jak Makyta.

1 Kubín (353. km, 18:33, Dolní Poustevna): Č. 1 Dolní Poustevna, OK, cíl hospoda Šluknov. je zajímavé, nás moraváky vítají v každé restauraci s otevřenou náručí.

Jirka Krikl (93): „…přišel jsem žíznivej k vietnamcům a prosím je o vodu, …čekám a oni mi přinesli horkou, protože si mysleli, že si asi potřebuju umejt kolo nebo sebe…“

Michal Hampl (56): „…ten Kopka je hroznej, taková krásná příroda, hezký stezky pro kolo, ale ne vole, my to nosíme do skal…“

RasťaŽbodák (40): „…myslíš ten kopec za Hrádkem n/N? ..ty vole, tam sem pičoval tak 40min…“

anonimní zavodnik: „…kdo že to vzdal?…aha, no se nedivím vole, ten má tep 190 už když se jde vychcat…“

anonimní zavodnik: „…kolik je to do Harrachova?“ …dostává od nás odpověď a reaguje: „…aha, takže Kopka říkal, že je to asi 2,5h jo? …hmm, takže tak osm vole…“

27 Koutský Antonín (684. km, 20:00, Olešnice v Orl. horách):N50*23.531 E016*21.293 slapu na serlich. Dnes 2krize ale uz to zas slape. Broumovsko=masakr. 22km snad 5hodin a skoro jsem neslapl. Priste by mela byt povinna horolezecka vystroj

2 Kříž Zdeněk (14:33): 37 ve stínu, aspoň mě ten méďa bude mít vařenýho:-)

2 Kříž Zdeněk (1559. km, 20:00, Chrastné):Č.002, n48 47.701 e021 20.420. Pojedu, dokud mi bláto nezastaví kola. takže 3,2,1…:-)

1 Kubín (1090. km, 20:06, Bojkovice):Č.1, Bojkovice, vše OK, až na to, že jsem sedřený jak cyp. Dám sadu a ještě asi hoďku pošlapu. Dnes se mně ptal mladý prodavač v cykloservisu kolik je mně let, ať ví kdy bude mít taky takové magorské nápady.

56 Hampl (1059. km, 19:24, Vizovice): C. 56 Vizovice – pohoda ale samota – hospoda pivo kofola chleba se sadlem. Nikdy bych neveril ze Hostynske a Vizovicke vrchy jsou tak brutalni kopce. Ty snad musel tvarovat Honza. Po jidlejeste kousek pojedu. Stalemehodnezlobistred a ted i pedaly. Jsou tydenstare a jsou na vyhozeni.

76 Chmátal (975. km, 19:36, Potštát): 76, jsem v Potstatu kousek od trasy. Dnesniprepadeni potravin v Mal. Mor. se podobal naletuhlad.sarancat. Omlouvam se obcanum za vykoupeni vsechkolacu s mak., tvar. a jabl. naplni.

19 Chuchma Pavel (654. km, 20:10, Broumov): 50.57611 16.27010, pojedu dokud to půjde. Bolavý kotník už pochopil, že kvůli němu domů nepojedem, tak dal pokoj. Někdo by už Honzovi měl vysvětlit, že ta růžová čára na mapě kolem republiky není cyklostezka! Když vidím v lese bílého trpaslíka s červenou čepičkou, tak se mi chce brečet.

Zdeněk Kříž: Zdenda to zatim zhodnotil tak, ze jsou cesty jezdive, pak cesty narocne, nasledne cesty kde trenuje Kulhavy a ty ostatni, kudy vede 1000 mil.

Zdeněk Kříž: Šluknovský výběžek je zkouška toho, kdo je chlap a kdo jenom chlapec.

Zdeněk Kříž: Průměrka je asi 5km/hod, je to hrozně technický a tlačící. Jéňa mu ale prozradil, že v Polsku, které je před ním, je to ještě horší. Tuto trasu projížděl Véna Hornych, což kdo ho zná, hovoří za vše. Véno, děkujem!



ROZPIS GPS